ROZHOVOR S TVŮRCI

Jak vznikl nápad na 27 litrů?

Janek: Vždycky jsme s Natálkou snili o tom, že budeme po jevišti stříkat strašně moc umělý krve, což je ale v divadle vždycky komplikace. Většinou to zahrnuje nesmyslně náročné přípravy, od samotného vaření krve, až po drhnutí kostýmů a mnohahodinové uklízení scény. (A výjimkou není ani tenhle náš projekt.) Až teď po osmi letech v NoDu se konečně sešly okolnosti tak, že jsme si tuhle krvavou jízdu mohli dovolit se vší parádou.

Natálka: Hodně pomohlo taky to, že jsme na vývoj - od prvního nápadu po premiéru - měli dva roky. Tím pádem jsme se trochu pustili ze řetězu a došli třeba k tomu, že se to celý musí odehrávat v autě… a byl i čas na to vymyslet, jak sem to auto sakra dostanem.

Janek: A úplně původní nápad vznikl úplnou náhodou v roce 2020, během toho, co jsme se na chalupě během lockdownu snažili s Natálkou a Honzou Strýčkem vymyslet koncept divadelního formátu pro uzavřený divadla. Ten jsme nikdy nerealizovali, protože se pak divadla zase otevřely, ale tenhle nápad na příběh o tom, co by upíři dělali během covid kdy začaly v nemocnicích docházet zásoby krve, nám zůstal.
 

Jak ty přípravy vypadaly?

Natálka: Nejdřív jsme si museli být rámcově jistí příběhem, protože jsme věděli, že jakmile rozjedeme obří kolotoč technologických příprav, musíme už vědět co od nich chceme. Vždycky na tom hodně spolupracujeme s našimi herci, takže s nimi jsme se scházeli už docela brzy a řešili třeba linky a vývoj jednotlivých postav.

Janek: No a třeba jenom vývoj krevních a scénických efektů nám trval přibližně půl roku. Hledali jsme správné konzistence a odstíny krve a technologie jejího stříkání z těl herců. Strašně dlouho třeba trvalo přijít na správnej odstín krve a na druh zahušťovadla.

Jednu dobu jsme zase testovali všechny možný druhy lahví se savičkami nebo brčky co na trhu jsou. A já zase vím úplně všechno o zahradních čerpadlech.

Natálka: Samostatná kapitola příprav pak bylo auto. To je zase životní dílo našeho šéfa techniky. S Jankem řešili nejenom jak se do NoDu dostane, ale hlavně jak má fungovat, jakým způsobem se rozřeže (všichni si pamatujeme jejich dlouhé hovory o tom, jaký řez čelním sklem Renaultu by byl nejlepší) a taky kde seženeme někoho, kdo ho rozřeže… A třeba taky jak ho připravit na to, že bude po každý repríze úplně celý nasáklý krví. A další samostatná kapitola byly přípravy filmu, tam jsme se scházeli s kamarádama od filmu, aby nám poradili jak se nejlíp točí v autě a samozřejmě s našimi kameramany Lubošem a Kryštofem a vymýšleli jak to celý má vypadat.

Může jít na 27 litrů umělý krve někdo, komu vadí pohled na krev?

Janek: S krví na jevišti jsme se snažili pracovat tak, aby ji zvládli i ti, kterým pohled na krev běžně vadí. Strach z pohledu na krev je totiž jednou z hodně častých lidských fóbií a zajímavý je, že je to taky skoro nejčastější důvod, proč lidi nechodí darovat krev, i když by jinak mohli. Takže jedním z našich cílů bylo zbavit krev na jevišti tý „nechutnosti“, což se snažíme dělat třeba i tím, že vám na začátku řekneme, z čeho je vyrobená, jak chutná a jakýma hadičkama jí vedeme. Náš zvukař Matěj třeba tuhle fobii má, takže jsme ho při zkoušení používali jako testovacího krevního diváka a považujeme za jeho i naše velký vítězství, že teď už se vydrží dívat na celou závěrečnou scénu sežrání Ládi!